Pohádka 1 - Dvanáct tančících princezen

Dvanáct tančících princezen

Převyprávěla: Eva Hrazdírová

Tulák Ondřej cítil kamenitou cestu přes otvory ve svých botách. Kolem poletovaly ve větru noviny, tulák je zvedl a posadil se, aby zakryl díry v botách papírem.
Kolemjdoucí křehká stará dáma se zamračila a zadívala na něj. „Myslíte si, že máte problémy s botami!“ řekla. „Král má dvanáct dívek a všechny mají díry v tanečních střevících!“
Nohy staré dámy byly bosé a fialové zimou. Tulákovi jí bylo líto, a tak jí dal své ošuntělé boty. Aby mu poděkovala, dala Ondřejovi svůj špinavý plášť. Jak cupitala pryč dolů po silnici, zavolala: „Zůstaň vzhůru. Nepij ani kapku. Nesrkej ani srk. Neochutnej z žádného šálku.“
„Zvláštní způsob, jak se rozloučit,“ pomyslel si Ondřej.

Začalo mrholit. Tulák si oblékl plášť a snažil se číst, co zbylo z mokrých novin. Jak se pomalu rozpadaly v jeho rukou, četl:

UPOZORNĚNÍ ZE ZÁMKU
HLEDÁ SE:
Odpověď na tajemství obnošených tanečních střevíců.
ODMĚNA:
Ruka princezny a manželství
ZÁDRHEL:
Všichni, kteří zklamou budou uvězněni

„Proč ne?“ pomyslel si Ondřej. „Vsadím se, že bych mohl záhadu vyřešit. Nemám co ztratit, nemám ani žádné boty.“ A když se podíval dolů, jeho chodidla byla taky pryč. Jeho chodidla, nohy a tělo byly pryč. Byl neviditelný. „Plášť je kouzelný!“ zalapal po dechu.

Dvanáct královských dcer bylo záhadou. Každý večer si vyzuly své hedvábné střevíce a šly do postele. Ale každé ráno byly jejich hedvábné střevíce plné děr a dívky byly vyčerpané a velmi unavené.
Jak se to mohlo stát? Dveře dívčí ložnice byly zamčené, takže se nemohly dostat ven. Král utrácel všechny své peníze za střevíce!

Do královského zámku přicházeli princové z celého světa, aby záhadu vyřešili. Každý zůstal a sledoval princezny, když spali. Každý se snažil udržet se vzhůru a neusnout. Ale druhý den ráno se probudil na pohovce, obklopen spícími princeznami a dvaceti čtyřmi děravými střevíci. A po třetí noci ho královská stráž vsadila do vězení.

Přestali tedy chodil princové a místo nich přišli rytíři, pak panoši. Všichni byli odhodláni vyřešit záhadu, ale všichni zklamali. Král zuřil. Nové střevíce musely být koupeny každý den. Věznice byly plné k prasknutí princi, rytíři, knížaty a panoši.

Ale Ondřej nic z toho nevěděl. Princezny šly spát a on si lehl na pohovku, předstíraje, že spí.
Později té noci... začal znít vzdálený zvuk podivné hudby. Princezny ihned vyskočily z postele a vklouzly nožkami do svých zbrusu nových střevíců. Pak všechny vstoupily do skříně se šaty! Protáhly se mezi zavěšeným oblečením a běžely dolů spojovací chodbou. Tulák je sledoval s kouzelným pláštěm od staré dámy přes hlavu. Princezny běžely přes zahradu rubínových růží, přes sad diamantového ovoce a nahoru po několika skleněných schodech k nádhernému zámku. Tulák běžel za nimi.

Princezny vběhly do velké krásné haly. Tam na ně čekalo dvanáct temných siluet. Dvanáct elfů. Ondřej sledoval jak tančili. Elfské boty byly pevné, ale podrážky hedvábných střevíců princezen byly brzy do tenka prošlapány.
„Tak to je to kouzlo!“ řekl si Ondřej.

Před úsvitem šlo dvanáct velmi unavených dívek v ošlapaných střevících zpátky do postele. Tulák spěchal před nimi a lehl si na pohovku. Tam ho také našel král, obklopeného rozedranými střevíci, hlasitě chrápajícího. „No?“ zeptal se.

Myslíte si, že Ondra řekl králi o tom, co viděl - ale ne. „Dva další pokusy,“ řekl pan král. „Máš jen dva pokusy a to je vše!“

Příští noc přinesly princezny tulákovi k večeři krocana a šálek čaje. Zhltnul krocana, ale neusrkl ani srk. Nalil palácovému papouškovi svůj čaj a ten spadl ze svého bidélka, tvrdě spící. Princezny a tulák usnuli také – nebo to tak alespoň vypadalo.

Později té noci... začal znít vzdálený zvuk zvonivé hudby. Dvanáct princezen vyskočilo z postele, do skříně se šaty, a rozběhlo se přes zahradu rubínových růží, přes sad diamantového ovoce a nahoru po skleněných schodech do třpytivého zámku. Ondřej je následoval s kouzelných pláštěm přes hlavu.

Elfové opět čekali. Princezny opět tančily a tančily, až byly jejich střevíce rozedrané. Před úsvitem šly princezny vyčerpané domů. Ondra spěchal před nimi a lehl si na pohovku. Tam ho našel král, obklopeného rozedranými střevíci, hlasitě chrápajícího. „No?“ Můžete si myslet, že tulák řekl králi o tom, co viděl - ale ne. Užil si krocana tak moc, že doufal i ve třetí večeři.
„Ještě jedna poslední noc,“ řekl král, „a co se to stalo s papouškem?“

Příští noc mu princezny přinesly k večeři kuřecí koláč a sklenici vody. Snědl koláč, ale nenapil se, ani neusrkl, dokonce ani vodu neochutnal. Nalil ji do vázy a růže okamžitě sklopily své spící květy.

Princezny znovu spaly nebo to tak alespoň vypadalo, dokud znovu nezačal znít vzdálený zvuk třpytivé hudby. Vstaly ze svých lůžek, do svých střevíců a přes skříň. Běžely přes zahradu rubínových růží, přes sad diamantového ovoce a nahoru po zámeckých schodech.

V hale zámku čekalo na princezny dvanáct elfů, kteří tančili, dokud nevyhasl oheň a podrážky střevíců nebyly obnošeny do rozedrání. Dokonce i Ondřej se připojil.

„Tvůj čas vypršel,“ řekl ráno pan král, když zjistil, že Ondřej spí na pohovce. Dva tucty střevíčků ležely prošlapané kolem něj.  Myslíte si, že Tulák oblékl svůj kouzelný plášť a utekl? Ne.
Myslíte si, že řekl neuvěřitelnou pravdu? Ano.

„Sledoval jsem tvé dcery přes jejich šatní skříň do zahrady rubínových růží a sadu diamantového ovoce na zámek kouzelných elfů, kde tančily a tančily až byly podrážky jejich střevíců do tenka prošlapány.

„Lháři!“ řekly princezny.
„Nesmysl!“ vykřikl král.
„Mohu to dokázal,“ řekl Ondřej, strčil ruku do kapsy a vytáhl jednu rubínovou růži a jedno diamantové jablko, které rozzářilo celou komnatu. „Mám zatlouct šatní skříň, Vaše Veličenstvo, dříve než vaše dcery opět odtančí do kouzelného zámku?“
„Jsi chytrý muž!“ zahřímal král. „Ožeň se s mou nejstarší dcerou! Pak se staneš jednoho dne králem!“

Ale Ondra si vybral nejmladší, protože byla nejkrásnější a zároveň nejlepší tanečnice. Na svatbě se hodně tancovalo, ale jen naboso. Pak si všichni obuli hedvábné střevíce a šli domů tak šťastní, jak jen mohli být.


Zdroj: McCaughrean, Geraldine. Twelve dancing princesses = Dvanáct tančících princezen. 1. vyd. V Brně: Edika, 2012. 32 s. Dvojjazyčná kniha pro děti. Pohádky. ISBN 978-80-266-0145-6.

Přidat komentář

© Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2011-2016